Můžete začít!

Můžete začít!

K něčemu se vám přiznám.

Mám ráda hory. Ukazuje se ale, že nejraději mám hory Ažpaky.
( až pak…až se stane něco, pak… až tohleto a támhle to.. )

Napadlo mě, že si založím blog. Miluju psaní článků a už pár let jsem žádný nenapsala a nezveřejnila.Tajně chodím koukat na jeden český blog a tiše si tu žárlím a závidím.

Jenže jak s tím TOP blogem začít? Nic jiného mi nestačí, takže začít není jen tak.

Bylo mi jasné, že to musím vzít hezky od začátku.

Přemýšlela jsem:

“Co napsat, aby se jim to líbilo? Aby to mělo hlavu a patu? Aby měly čtenářky AHA MOMENT, ideálně takový, který je vystřelí z jejich “zavedeného” vesmíru, lodiček a reality (to všechno najednou)? Aby to bylo pro všechny? Aby to nebylo pro všechny, ale naopak to bylo podle nejmodernějších marketingových zásad jen pro velmi úzkou a specifickou avatarku?

Abych jim něco prodala? Abych jim nic neprodávala a aby poznaly, že mi jde jen a jen o to, aby ochutnaly, jak pracuji a co jim pomůžu vyřešit.

Mám jim napsat Otevřený dopis- ten měl kdysi obrovský úspěch? Ne, přece vím, že to, co fungovalo před lety dnes nefunguje, protože (toho si všimněte -PROTOŽE je důležité) svět je úplně jiný než kdysi…. ”.

Čas běžel. Já cítila tlak. Jak já na sebe umím hezky tlačit! Ani k tomu nikoho nepotřebuju. Úplně si na to vystačím sama.

Jenže víme, co vzniká, když hodně tlačíme, že?

Zároveň jsem zastáncem jednoduchých věcí a vím, že čekat na ideální téma, podmínky, konstelaci planet, naladění publika, až já budu připravená, budu mít to IDEÁLNÍ TÉMA a další nezbytné náležitosti je tak trochu nekonečný příběh.

Žádný nápad nesplňoval všechny mé bujné představy.

Pořád jsem V HLAVĚ opravovala, dolaďovala, přepisovala, nechávala to dozrát, šla se pár věcí doučit, investovala jsem pár tisíc do kurzů, přečetla pár knih z Amazonu, proplakala pár nocí, oťukala si pár témat ve stylu “Tohle nikdy nedokážu“ a „asi jsem úplně neschopná!“ a také “všichni jsou lepší než já..”.

Když mi oschly slzy, říkala jsem si, že KDYBYCH (to je také dost důležité slovo, toho si také všimněte)- kdybych věděla, že se jim to bude líbit, že to budou ženy komentovat, že mi to získá jejich důvěru, že jim to k něčemu pomůže, a díky tomu se jim bude víc dařit, budou mít víc odvahy, vydělají víc peněz, začnou dělat vše čeho se bály a ideálně se přihlásí do mého Klubu, který plánuju/ nebo se objednají na sezení / rády se vrátí na blog, protože budou vědět, že další článek je také něco naučí, PAK by bylo snadné začít a něco vytvořit.

A v tu ránu mi to došlo!

Panebože! Musím začít tam kde jsem, s tím co mám. S tím KDO JSEM a vystačit si s tím co umím.

To je jediné místo, kde můžu začít.

A také mě napadlo. „Co když to stačí? Co když to je ok? Stejně se nikdy nezavděčím všem.“

Protože pořád se budu mít co učit, v čem zlepšovat, pořád bude nějaké AŽ , PAK, KDYBYCH, ALE, ONI… “nemůžu, protože”, a “začnu, až tohle nebo támhleto” a “kdybych věděla, že…tak bych mohla” .

A vždycky se najde někdo, kdo je dál než já, umí víc než já, je chytřejší, než já, vzdělanější než já. Přece se tím nenechám zastavit! Protože určitě není víc já než já sama. A to stačí! Můžu začít.

Takže jsem si sedla a napsala to.Tak jak to umím. Ne líp, ne hůř. Zato hned.

Bez dalšího marketingového kurzu, bez 6ti hodinového scrollování na sítích a vyhledávání nejnejnejoblíbenějších témat u konkurence.

A nestálo mě to ani kačku!

Jen nevím, jestli se povedl ten vystřelující AHA MOMENT a jestli tady ještě jste. Pokud ano, mám radost a mám pro vás posledních pár vět.

Kdybyste měly všechno, co potřebujete (a na co se vymlouváte, že nemáte a kvůli tomu nemůžete), kdybyste věděly, že nemůžete selhat, že celý vesmír je na vaší straně, že celý svět vám tleská- do čeho byste se pustily? Co byste začaly dělat?

A teď ten chybějící slíbený AHA MOMENT.

Můžete začít.

Můžete začít tam kde jste.

Musíte začít tam, kde jste!

Vážně. Nikde jinde to nejde. Start je vždy tam, kde jsme.

Můžete začít už teď. Na nic nemusíte čekat.

Dokonalé články píše AI a nikdo je nechce číst. Nikdo nestojí o dokonalý kurz-chtějí vaši přítomnost, umění a péči.

Jen díky vám to bude mít šmak!

Trošku autenticity prosím!

Že nevíte, jestli se to povede? Ano. To nevíme nikdy.

Občas se něco vyvrbí jinak než bychom rády. Na nás je, jestli se tím budeme bavit nebo se necháme zastavit.

Jak začít?

Podívejte se co chcete a co je první krok. To do začátku úplně stačí. Protože nejtěžší je začít.

Udělejte první krok.

Užijte si ten pocit!

Udělejte druhý krok.

Užijte si ten pocit!

Že nemůžete? Že máte důvody a svá PROTOŽE a KDYBYCH a AŽ a ještě oblíbené “JÁ NEVÍM” doplňte si co/jak/jestli to bude mít smysl” ?

Aha, tak to je proto, že se porovnáváte, shazujete a soudíte. Víc o tom a jak s tím přestat najdete v příštím článku, ale PROTOŽE nevím, jestli si ho přečtete a jestli má smysl ho psát … Dobře, dobře, napíšu ho.

Máte pocit, že jste „zaseklé“?

Ale přilepené nejste, že?

Tak s tím přestaňte a můžete začít. S čímkoliv. Tedy v mezích zákona.

Že nevíte jak a uvítáte podporu?

Ok, napište mi, otevírám místa na individuální sezení a ráda vás tím provedu. Objednat se můžete tady.

P.S.: Kdysi dávno mi hodně pomáhala věta: „Je jednoduché to udělat a je jednoduché to neudělat.“ Třeba dnes přispěje i vám.

P.P.S.: Víte, co prý doporučuje 10 z 10 miliardářů? Jako bonus jedna rada od nich, ale já sama jsem si říkala- když jsem ji dostala- že si to představují jako Hurvínek válku! Ta rada totiž zní: „Prostě to udělejte.“ Ovšem praxe ukázala hlubokou moudrost v této jednoduchosti.

Tak ahoj příště

Helena